Letní dovolená na Šumavě
Čeňkova pila a poznávání okolí
Léto začíná a my vyrazily s páníčkem, mamkou a taťkou na Šumavu. Na týden se naším domovem stala hájenka na Čeňkově pile. Se spoustou zásob a dobrot vyjíždíme z Borku v pondělí ráno oběma autíčky 
První zastávkou byl Vimperk. Vyfotily jsme se u památné lípy na náměstí a úzkou uličkou zvanou Zlatá stezka jsme ťapkaly směrem k zámku.
Blížilo se poledne a nám už kručelo v bříškách. Od zámku dolů, parkem okolo hezkého kostela, znovu na náměstí a hurá do hospůdky u dřevěné lávky přes šumící řeku Volyňky - jdeme papat 
A to už jsme u kapličky v obci Stachy. Proslídily jsme celý park v centru, páníček totiž povídal, že tu rostou hříbky. Ale nikde nic.. 
Po proběhnutí na louce pod obcí přišlo příjemné zchlazení, v Jáchymovském potoce. 
Ze Stach už jsme pádily autíčkem do Kašperských hor. Tradiční procházka po náměstí, k fontánce s vlnami a pak taky poznat něco neobvyklého - páníčkové navštívili místní expozici dřevěných hraček, my samozřejmě s nimi 
Aileence se nejvíce líbily dřevění houpací koníci. Škoda jen, že hrát si nechtěli..
Hned ve vedlejší budově je motomuzeum. No a nebyly by to retrívřice z Borových lesů kdyby i sem nestrčily packy 
A stálo to za to, spousta historických strojů, některé by se i mohly svou rychlostí měřit s Ájou 
Z Kašperských hor je to několik minut na Čeňkovu pilu - unavené po náročném první dni poznávání jsme se stočily do klubíčka páníčkovi u postele, v útulném dvoupokojovém apartmánu. Na dobrou noc nám pod okny šuměla řeka Vydra..
Hned v úterý ráno se nám dost pokazilo počasí. Čekaly jsme s páníčky až se šedé mraky trochu přeženou a pak hurá do nedalekého Srní. 
Proslídily jsme okolí kostela, vzpomínkový park se Stolem smíření a čekal nás výšlap na Sedelský vrch - tedy v případě, že by nepršelo. Popovezly jsme se autíčkem až k hotelu pod vrchem a odtud už se ťapkalo k nádrži pro vodní elektrárnu Vydru. Na delší procházku to nebylo, ale kolem nádrže vede hezká naučná stezka s vyhlídkovými místy.
Ze Srní jsme se vydaly ještě k jednomu cíli dne - Hauswaldské kapli se zázračným pramenem. 
Procházka to byla báječná, očmuchaly jsme si pět srostlých smrků, Verunka se vykoupala ve Vchynicko-tetovském kanálu a v místě bývalé kaple jsme se skamarádily s kokříkem Pramínek je opravdu zázračný, dodal nám sílu na zpáteční cestu lesem k autíčku, a pak do hájovny.
Ve středu už nás od rána provázelo sluníčko, s páníčky jsme se vypravili do Rokyty. Po očmuchání každého balvanu v geologické expozici jsme pokračovali po turistické trase do Antýglu; 
začíná tu NS Povydří .
Jako správní vodní psi jsme se hned vrhly na koupání v řece. Páníček se chtěl vykoupat s námi, ale Vydra pro něj byla hodně studená, a tak zůstalo jen u ťapkání ve vodě po kolena a focení našeho nadšeného aportování
O klacík to byla ve vodě často přetahovaná, ale nakonec zvítězil týmový duch z Borových lesů
Čekala nás sedmikilometrová cesta kaňonem řeky Vydry 
Ale štěknu Vám, procházka to byla parádní, s páníčky jsme viděli spoustu vodopádků, kamenné moře, viklany a také obří hrnce; s krátkou zastávkou na Turnerově chatě, odkud jsme si přivezly domů plyšového vydrýska.
Ve čtvrtek páníček zvolil pohodovější výlet, 
prý abychom se šetřily na vrchol celé dovči. Přes Horskou Kvildu jsme dojely až k Jezerní slati, s krásným výhledem na vrch Sokol a také dřevěnou rozhlednou.
Další zastávkou byla Kvilda; prohlédly jsme si kostel sv.Štěpána, páníček zakoupil pohled pro Marcelku a pak hurá na oběd podávaly se knedlíky plněné uzeným masem a zelíčko, mňam !
Z Kvildy to není daleko na Modravu, obec kde se setkávají Roklanský s Modravským potokem a dál už odtéká řeka Vydra.
Právě kolem Roklanského potoka vedly naše další stopy, k chaloupce zvané Rybárna a dále úpatím Adamovy hory k Tříjezerní slati.
Jak vidíte, v horkém letním dni bylo nejlepší najít si příjemné zákoutí a naložit se do potůčku, přesně jako Verunka.
Vrcholem šumavské dovolené byl páteční výstup na Poledník, s rozhlednou ve výšce 1315 m.n.m.
Poledník je nejlépe dostupný po turistické trase z obce Prášily. Tam na nás čekalo spoustu zvířecích kamarádů; Aileence se dvořil nádherný bělouš, hned naproti přes silnici se proháněly dva hnědí koníci a opravdovým zážitkem byla ohrada s daňky. Aileenka kdyby mohla, hned by do ohrady vběhla a dováděla s malým daňkem. Ale my se vydali s páníčky k vrcholu...
Cestou na Poledník jsme vyběhly i k poslednímu dosud nepoznanému šumavskému jezeru - Prášilskému Tolik pernaté na vodní hladině a páníček nás ne a ne pustit z vodítka. Mohla být dobrá večeře...
Společné foto s páníčkem po dlooouhém výstupu na Poledník
Na rozhlednu jsme páníčka nedoprovázely; schody sice nebyly strmé, ale na vyhlídku do kraje se musí v nejvyšším patře vystoupit opět ven a ťapkat po železném roštu brrr... Počkaly jsme u venkovního posezení, ochutnaly klobásku s chlebem a pak stejně jako páníček spokojeně na sluníčku relaxovaly. Poledník byl skutečně vrcholem šumavské dovolené
A bylo tu sobotní ráno, páníček sbalil naše batůžky a vyrázily jsme na celodenní cestu domů. Celodenní proto, že ještě bylo pár zajímavých míst (s turistickou známkou) před námi Jedním z nich byla Chalupská slať, nedaleko Borových Lad. I na této slati se plavilo plno kačenek, které neúnavně loudily na návštěvnících kousek chlebíku nebo rohlík.
Kdo by nepoznal co se skrývá na fotce za námi, tak jsme v Lenoře, u historického dřevěného mostu (tzv.rechle) přes řeku Vltavu.
A ještě páníček vymyslel, že cestou zkusíme dobýt zříceninu hradu Hus na skále nad kaňonem řeky Blanice.
V lesích kolem stezky k hradu jsme objevily jeskyně, dovnitř za železná vrátka se bohužel vlézt nedalo. Stezka byla stále užší, doťapkaly jsme k řece a hurááá do vody osvěžení přišlo vhod, neboť pro výstup k hradu bylo třeba překonet železný mostek a ten byl pro pejsky nevhodný... páníček to vyřešil parádně, povelem "Na vodu" nás jednoduše poslal přes řeku Blanici na druhý břeh . Vyběhly jsme na skálu a doslídily nejzachovalejší část hradu - zbytek věže.
A to bylo vlastně vše, hradem Hus jsme zakončily putování po Šumavě a i když toho bylo za týden až až, těšily jsme se, že páníček na příští dovolenou opět vymyslí báječná ,retrívrům dostupná místa.