Narodila ses váhově nejmenší, mlíčko od maminky Ájinky ti moc chutnalo a postupně jsi rostla do vůdčí fenky vrhu. S napětím jsme sledovali pranice s jediným bráškou, jakmile čas odpočinku v ohrádce pominul, nečekalo se na páníčka a silným tělíčkem jsi odvalila ohrádku, aby sourozenci mohli prolézt ven.
V zahradním výběhu byla jsi nebojácná průzkumnice, babička Verunka se pokaždé jala povinnosti vychovávat a žlutou stužku hnala do houfu k ostatním, občas i zoubky vykoukly. Páníček dlouho nevěděl, jak spolu vyjdete, když rozhodnutí padlo, že díky průbojnosti a stavbě těla si právě tebe pro budoucnost chovu v rodné stanici vybereme.
Volba správnou se v dospělosti ukázala, na svět jsi dva početné vrhy štěňátek přivedla, dodnes vzpomínáme na jedinečný první porod, kdy mrňouskové v pravidelných časech přicházeli a pozdější kontrola proběhla na výbornou.
Však nebyl tvůj život jen radostný, ač výcvikové zkušenosti od Ájinky jsi přebírala, rány a bouřky v tobě stres probouzely. Velkou chybou stala se účast na honu. Ztratila ses, páníček marně volal a hledal.. Ten den zanechal jizvu na psí duši. Později i přes trpělivou snahu spojit střelbu s oblíbeným přinášením z vody či louky, naše jediná účast na zkouškách nezdarem skončila, páníček vzdal sen o lovecké upotřebitelnosti, abys strachu už čelit nemusela a jen hezké chvíle prožívala.
Na výstavách ses ráda předváděla, mezi nejlepšími tolik vidět jsme nebyli, ale titulu veteránské šampionky jsi nakonec v Brně dosáhla.
Cestovat za poznáním přinášelo ti radost, už jako štěňátko zvládla jsi daleký výlet do Broumovských skal, většinu času u nohou spolujezdce prospala a nastal-li čas venčení, hurá na travičku! Jako jediná jsi třikrát vystoupala na vrchol v milovaných Pavlovských vrších, naposledy v pozdním seniorském věku.
Klidné stáří osud ti však nedopřál. I přes postupující nemoc, svou lásku k vodě předala jsi třem pravnučkám, první štěněcí plavecká tempa a přinášení dummíků ještě ve 12 letech je naučila. Téměř dva roky jsi statečně bojovala, kostní nádor na hlavičce bohužel i dovnitř postupoval a večer 14. listopadu záchvat předznamenal, že doťapkala jsi svou životní pouť k Duhovému mostu. Tvůj věčný úsměv však nikdy nezapomeneme...
Vykoukla jsi na svět jako úplně první štěňátko naší stanice, cesta z Verunčina bříška nebyla snadná, silný bráška Argo moc chtěl vyhrát, tys to však nevzdala! Vykulená mamina nejprve nevěděla, co se děje, páníček rychle pomohl, hned tě pak olizovala a brzy ses poprvé napila mateřského mléka.
V početném vrhu chuť bumbat neustávala, občas sis dopřála nášup na dece mimo porodní bednu, zatímco ostatní sourozenci spinkali. Uplynulo několik dnů, očička jsi poprvé otevřela a brzy na čtyřech tlapkách zkoušela ťapkat. Z porodní bedny vykouzlili páníčkové větší výběh, s každým rozvážným krůčkem jsi zkoumala, kde je bráška, sestřička či plyšový méďa.
Když sourozenci do nových domovů odjeli, s maminou Verunkou začala jsi objevovat víc než jen oblíbený zahradní výběh s travičkou, vyhrabanými keři a kotcem, který se postupně hernou pro štěňátka stal. Nejprve nedůvěra k hlučné hlavní silnici, vždy o malý kousek na vodítku blíž, až jednou překonala jsi strach a hurá do lesa!
Přišlo dospívání, ohromně učenlivou fenkou ses stala, co mamina předvedla, to brzy zvládla jsi také. Ani střelba na těšínské louce tě nerozhodila, později až voda přibrzdila tvou kariéru... Výcvikový tábor v Ratmírově pro nás skončil neslavně, pro aportík do vody jsi nešla a závěrečné zkoušky OVVR tak jen sourozenci skládali. Avšak za pár týdnů na veselské pískovně zvládla jsi "parníkem" první plavecká tempa, nadcházející zkoušky v Albeři už proběhly hladce levou zadní.
Své lovecké dovednosti jsi předvedla nejen na vyšších zkouškách, také na bažantích honech u Hluboké. Zkrátka, jak bylo třeba přinašeče, nestíhal páníček donesené kusy sbírat.
Cestovat autem ti nedělalo dobře, i tak sis užívala každé nové navštívené místo, vzpomínáme na výlet do Strakonic, kde jsi poprvé spatřila oslíka a zamilovala sis ho.
S nespočtem úspěchů nejen z třídy pracovní završila jsi bohatou výstavní kariéru ve 13 letech v Týně nad Vltavou. Titul českého šampiona nám unikl, ale jako kdybys ho získala, předváděla ses příkladně a radostně při každé příležitosti, i doma na zahradě v pozdějším věku.
Jako psí prababička jsi milovala válení na zelené louce, báječně jsi uměla "koně převalského", na zádech sem a tam, dokud nebyl kožíšek řádně podrbán. A nemůžeme zapomenout, jak ještě v 14 letech, dokud tlapky sloužily, i padlé kmeny na oblíbené lesní pěšince jsi přeskakovala..
Poprvé ses posadila na dvorku, kde mám maminku? Brášky a sestřičky? Zvědavé štěňátko však po chvíli zlákala neprobádaná zahrada. Hned první den jsi nám předvedla, že úpravy záhonků máme nechat na Tobě, odpoledne vzaly za své kopretiny pod keřem zlatého deště. Unavené paciny jsi zchladila v hrnci s bumbáním a už tehdy se ukázalo, jak budeš milovat vodu.
I plavat ses později naučila sama, když na hladině Munického rybníka spatřila jsi hejno kačen. Tvé nadšení obdivovali jsme při skocích z travnatých břehů oblíbených pískoven či při výcviku přinášení, kdy i potápějící se kačenu jsi pod hladinou našla. Nejraději jsi v posledních letech ťapkala na mělkém břehu a v průzračné vodě proháněla hejna malých rybek.
Díky Tobě pronikal i páníček do tajů lovecké kynologie a učil se s Tebou. Dodnes si pamatuje s jakým přehledem jsi na lesních zkouškách dokončila stopu po barvě.
Od mala byla jsi veliký jedlík, chutnal Ti skoro každý zahradní plod, nejvíc asi jablíčka. Kondici jsi měla však výbornou, nejen při běhání s páníčkem po lesích, dokázala jsi to i na retrívří výstavě při dosažení titulu České šampionky, pamatujeme si, že právě Tvůj ladný běh rozhodl. Dokonce ještě v 13 letech proběhla ses ve výstavním kruhu a svou kariéru tak završila oceněním od věhlasného britského chovatele.
Moc ráda jsi cestovala; dokud Ti tlapky sloužily dobře, nevynechala jsi ani výstupy na rozhledny či ťapkání v náročných bludištích českých skalních měst. I na lodi ses mnohokrát plavila, vždy na přídi jsi zalehla, správný kurz hlídala a za příjemného vánku podřimovala.
Zůstane v nás i Tvá neomylná přesnost, kdy štěkotem říci jsi uměla, že je čas mističku naplnit či na vycházku do lesa se vydat..