15. - 18. 7. 2021
Českolipsko
PP Zahrádky, Panská skála, Valdštejská alej
zámek Zákupy, skalní hrad Jestřebí a MPR Úštěk
V polovině července jsme se vypravili za poznáním do Ralské pahorkatiny, na severní okraj CHKO Kokořínska–Máchova kraje. Cesta daleká, páníček proto pečlivě rozvrhl psí zastávky; nad Benešovem, pak už tradiční hopsa-hejsa v lese u Brandejsa a třetí, na louce s nádherným panorama, v dáli se tyčícím hradem Bezděz na stejnojmenném kopci.
Retrívří výpravu očekávali tentokrát v penzionu U Lípy v Pavlovicích, památkově chráněné obci s venkovskými usedlostmi, původními roubenými chalupami a raně barokním, bohužel již chátrajícím, kostelem Panny Marie na návsi.
V podvečer prozkoumaly retrívřice v areálu penzionu i zadní zahradu s hřištěm (tenis ještě tlapkami pinkat neumíme..) a okolo plotu vinoucí se polní cestu. Škoda, že páníček nedovolil koupání v bazénku.
V pátek ráno hurá za zvířátky do zámeckého parku v Zahrádkách; sice jen z dubových kmenů vytesanými, ale třeba menší divoký čuník připomínal trochu skutečného.
Abynka nebojácně proběhla i nalezeným skalním obydlím, uvnitř nebylo vidět na krok.
Úzkým lesní kaňonem vzhůru-dolů, do údolí Robečského potoka. Už z povzdálí se ozývaly ovečky, za ranního slunka spokojeně chroupající rosou pokrytou travičku v ohrazeném výběhu.
Dál mezi skalami pokračuje NS Peklo, my ale ťapkali zpátky do kopce, k empírovému zámku, na jehož místě před staletími stávala tvrz.
Přes Českou Lípu míříme za hlavním vrcholem dne; Panskou skálu u Kamenického Šenova proslavila scéna z pohádky Pyšná princezna a my vyčmuchali i přesné místo natáčení (menší skalní blok v popředí).
Unikátní čedičové sloupce, vzniklé při tuhnutí magmatu a připomínající varhany, jsme obkroužili po vyznačené stezce a prohlédli si i rozmanitou květenu na jižní části vysoké skály. Vyfotit se u této přírodní památky bez turistů?Téměř nemožné..
Slíbené vyplavení kožíšků čekalo nejen čtyřnožce u rybníka Dubice na předměstí České Lípy. Průzkumnice Abynka radostně vyrazila na hladinu a dokonce ani Ájince nevadilo, že z břehu musela tentokrát hned do hloubky.
Jako správné lovkyně poobědvaly retrívřice v hostinci U Svatého Huberta, opět v Zahrádkách. A i páníčci si pochvalovali, že zdejší zvěřina je skutečně vyhlášená.
Získané kalorie jsme hned zúročili; jižně od zámku začíná téměř dvoukilometrová lipová alej, zvaná Valdštejnská, v půli překlenete Bobří potok po historickém Barbořině mostu a pokud vás bzučící havěť z mokřadů nesežere, doťapkáte až na okraj obory Vřísek. Není běžně přístupná, Ájinka by v lesích určitě vyčmuchala celé mufloní stádo.
Modrá značka nás zavedla po okraji pole až k Jíljovu, v lese ukryté zřícenině letohrádku s vyhlídkou. Zatímco Cindy s Ájinkou odpočinuly u bývalé hradní branky, Abynka s páníčkem zdolala výstup po skalních schodech na vyhlídku.
O sobotním lehce deštivém dopoledni slídily naše holky v šestihektarovém anglickém parku v Zákupech, s množstvím jehličnanů, listnáčů, rybníčkem plným žabince či zbytky skleníků. Přilehlý barokní hospodářský dvůr s konírnou bohužel těžce chátrá, snad se ještě podaří jej díky dotacím zachránit. Před zámkem procházíte v blízkosti terasovitých zahrad dle italských vzorů, s opěrnými zdmi, tvořenými postavami nesoucími římsu a výklenky s motivem skály.
Po nás potopa, dalo by se štěknout! Sotva jsme odjeli, déšť neustával a hladina obcí protékající řeky Svitávky se zvedla natolik, že ve večerních hodinách bylo nutné řadu obydlí evakuovat..
Nám však sluníčko ještě chvilku posvítilo; hrad Jestřebí z 13.století, vystavěný na dvou skalních blocích, se schodištěm vedoucím bývalou studnou, by pro čtyřnohé turisty extrémní zátěž představoval, spletité dobývání vrcholové plošiny a výhled do okolní pahorkatiny absolvoval jen páníček. Škoda, taková Cindy by určitě vyčmuchala kudy tudy k pověstí opředenému, v hloubi schovanému hradnímu pokladu..
Než složíme tlapky, co takhle ještě poznávačka Pavlovic? U odpočinkového místa naproti penzionu pročetli si páníčkové pamětní desku „osvoboditele sedláků“, ťapkáme kolem bývalé školy k památně lípě u kostela, za výhružného štěkotu místního hlídače až k bývalému zemědělskému areálu. Zvědavost nám nedala a proběhli jsme se ještě alejí vedoucí k obecnímu hřbitovu.
„Sedmáá, právě teď odbyla..“ Vstávat, cvičit a během v-pes! Po snídani už vyrážíme domů. Ač nemáme auto pro tankodrom, kilometr kráterů v údolí podél Švábského potoka pod Pavlovicemi jsme dokázali překonat a páníček tak mohl nafotit mohutné skalní bloky, mezi nimiž více než čtyři staletí prochází „dlážděnka“; cesta vylámaná již za Albrechta z Valdštejna, původně spojující pavlovickou náves s knížecí studánkou.
Než by hafan štěk, míjíme ceduli Úštěk;
město s památkově chráněným historickým centrem, původními gotickými domy po obou stranách Mírového náměstí a monumentálním barokním kostelem, proslulým mimojiné zdejším natáčením českého retro-muzikálu Rebelové.
My se podívali k Pikartské věži s muzeem čertů,
které zajímalo hlavně Cindynku, pozorně očmuchala vyřezávanou sochu pekelníka u vstupního přístřešku. Úzkým průchodem na konci uličky projdete na hradební ochoz s vyhlídkou do údolí Úštěckého potoka s protějším vrchem Budina.
A to je vše, pádíme domů..