16. - 19. 7. 2020
CHKO České středohoří
zříceniny hradů Ostrý, Oparno a Kostomlaty
zámek Ploskovice
Někdo objíždí hospůdky, naše stopy však vedou do mlýnů. Alespoň první den putování do Českého středohoří se nesl v tomto duchu.
Po zdolání dopravních nástrah hlavního města krátce zastavujeme na čerpací stanici nedaleko Panenských Břežan. Travnatý ostrůvek uprostřed parkoviště na loužičku stačil; zatímco Abynka pozorovala projíždějící kamiony, Cindy se pustila do stopování myší cestičky a ani nepostřehla, jak myška podběhla pod Ájinkou a honem do díry.
U obce Siřejovice, naproti Humenskému vrchu, jsme vyběhli na zarostlý kopec, kde ještě v 19.stol. stával větrný mlýn holandského typu, později přestavěný na letohrádek v novogotickém stylu. Není divu, že jej obyvatelé z okolí nazývali Windsor. Do současnosti dochované zbytky obvodového zdiva ze světlé opuky a cihel nápadně připomínají zříceninu hradu na jihomoravských Pavlovských vrších.
Menší mrak seslal během svačinové chvilky pár kapek, avšak průzkum mlýna ještě předtím provedla Abynka důkladně. A podařila se i nevšední fotečka.
Závěrečné kilometry autem, míjíme jednu z čedičových dominant, vrch Lovoš, a klesáme do Oparenského údolí. Za železničním tunelem už pomalu, okolo výběhu se zvířátky, až staneme před Černodolským mlýnem.
Bydlení v samostatném domku vypadalo 
útulně, prostorný apartmán s mezonetem a možností hned vyběhnout na dvorek. Po dlouhé cestě retrívřice brzy ulehly, nicméně navečer už ťapkaly očmuchat si kozy a ovečky v ohradě. Abynce učarovalo kůzlátko, takový stejně velký parťák na hru.
I když mu vykukovaly růžky, chtěla k němu přeskočit.
Páteční dopoledne pojali jsme pěkně zostra – výstupem na vrch Ostrý. Modrá stezka přechází z louky do lesa, zpočátku jen lehce do kopce, aby neodradila. Jakmile v bukovém porostu rozeznáte obrysy skal, převýšení narůstá a u kamenného moře je už třeba se řádně nabumbat. Překážkou jsou psím tlapkám stále četnější kameny a malá Abynka na svém prvním skalním dobývání přesedlává do páníkovy náruče.
Při dalším odpočinku ji pak náramně zajímal traktor, jezdící sem a tam na louce pod sousedním vrchem Lhota.
Přístupová cesta k vrcholku se točí dále doprava. Aniž bychom tušili, v těchto místech stávaly v 15.stol. postupně první a druhá brána hradu Ostrý. Pozůstatky pevnosti vyčmucháte až nad schody, jež vedou do přední části bývalého jádra. Proslídit nádvoří tentokrát nebylo retrívřicím dopřáno, terén je opravdu náročný a na nejvyšší skalní bod tak šplhal jen páník.
Hrad dobyt, hurá na oběd do blízkého Kocourova; nebojte, ač název napovídá, Cindy „čtyřnohou“ ani neprohnala, ani nezakousla.
Za plotem vedle penzionu se zahrádkou štěkal na uvítanou jen „velkej černej pes“. Rozložili jsme cestovní deku a během čekání na dlabanec mohli ušlí pocestní z Borových lesů a Mezholez spokojeně ve stínu pochrupovat.
Skály úspěšně zdolané, zvládly by paciny ještě Skalku? V obci Vlastislav, jižně pod Kocourovem, pojmenované po bájném knížeti, tyčí se okrouhlá věž dalšího dávného hradu, na jehož úpatí o staletí později vznikl barokní zámek. V interiéru mohou i pejsci omrknout expozici zmenšených panství Českého středohoří.
Své touhy pošeptejte zdejšímu Stromu přání; pohladíte-li jej a poděkujete, jistě se v životě splní..
A ze skalního výhledu spatříte i údajně nedobytný Házmburk, s Černou a Bílou věží a nejedním ukrývaným tajemstvím. O tom někdy příště, určitě tam jednou zavítáme..
Dokáže retrívr vyslídit i granát? Tuto nelehkou zkoušku podstoupili jsme v nedalekých Třebenicích. Nešlo však o minové pole, nýbrž zahradu místního evangelického kostela, jenž slouží jako muzeum českého granátu a šperků, osazených těmito minerály. V pískovišti můžete sami pátrat, hloubit a malinkatý kamínek pro troše štěstí naleznete. Ovšem práci vám nesmí sabotovat Abynka; jakmile páník rozhrnul písek, hned se štěně na místě uvelebilo a kousalo použitý klacík.
Pod vrchem Lovoš, při návratu do údolí Milešovského potoka, proběhly se hafinky ještě na zříceninu Oparno; jeden z nejstarších hradů v kraji, založen koncem 13.stol., nachází se na zalesněném ostrohu nad stejnojmennou vsí. Do dneška však zůstaly zachovány jen zbytky plášťové hradby, vnitřního paláce, sklepní místnost a valy předhradí. Zelenou turistickou stezku si nejlépe zapamatovala Abynka; nevšimla si, že Ája a Cindy stále čmuchají na hradě a rozběhla se s čumáčkem na stopě zpátky k vesnici. Uprchlíka jsme naštěstí dostihli na prvním rozcestí.
Znáte lepší pocit pro štěně, než hned po ránu nahánět babičku? Na úpatí hory Šibeník, v rozlehlém parku naproti zámku v Milešově, toho Cindynka s Abynkou užily do sytosti. I díky tomu, že potřebovaly nabrat dech, podařila se bezva fotečka. Barokní letohrádek na terase v pozadí prochází postupnou obnovou, v 18.stol. míval i postranní sálky a sloužil k poslechu hudby a odpočinku.
Loupežníci nám strach nenaženou, po NS Březina vzhůru do kopce na zříceninu Kostomlaty; šlechtický hrad bergfritového typu z 14.stol. stal se pohádkovým útočištěm tlupy velitele Madlafouse. Zřejmě v okolních lesích zrovna číhali na kořist, neboť po příchodu retrívří výpravy nikde nikdo. Cindy obsadila strategické místo na vyvíšenině nad vnějším parkánem. Ájinka zalehla do stínu pod lavičku, přecejen zdolání převýšení dalo tlapinám zabrat.
Hrad tvořily dva paláce s nádvořím uprostřed, do něhož vstupujete druhou branou se strážní věží. Pěšinou okolo bašty opevnění dostanete se do části horního paláce a ty zdatnější čeká výstup na vysokou hlavní věž, zakončený prosluněnou vyhlídkou z ochozu na hřebeny Krušných hor s vrcholky Loučná a Pramenáč.
Na lesní cestě dolů k rozcestí U rybníčků přeběhla Ájinka zarostlou, strmou zkratku. Začmuchala se a páníčci se jí ztratili. To byl najednou úprk! K místu, kam naše pěšinka vyústila, doběhla jako první, s oušky nahoře a štastná, že objevila zbytek výpravy.
Na odpolední průzkum části Zlaté stezky Zemí hradů se s páníkem vypravila jen odpočatá Cindynka. Pod železničním tunelem a dále proti proudu Milešovského potoka doťapkali jsme až k Oparenskému mlýnu; areál, v němž se také lze ubytovat, tvoří mlýnice, hrázděný dům, výminek a stodola.
Tušíte, kde se princ Velen s Večernicí poprvé setkal? Nebo kde ukrývalo se podvodní sídlo Jezerní královny? Onen barokní zámek, s umělými vodními jeskyněmi, obklopený rozhlehlým parkem s kašnou s vodotrysky, vyčmucháte v Ploskovicích.
Naše putování jsme završili nedělní procházkou po NS Za poklady ploskovického parku, jež zavede vás alejemi až k rybníčku na jižním okraji. Jak jsme přicházeli blíž k zámeckým arkádám, opatrně po nás z písčité terasy pokukovali pávi. Jejich zpěv se chvilkami nesl zahradou a zejména Abynku veliký barevný pták moc zajímal.
Páníček nakoukl do umělé jeskyně a obdivoval stropní malby. Mimochodem, v nitru těchto chodeb se královna upsala čertovi, aby mohla mít dcerku, aniž tušila, že jednou princezna Čertovou nevěstou má se stát.
V dálce od východu se pomalu blížilo bouřkové mračno. Ještě krátké venčení na zarostlé cestě před obcí Hrdly a s prvními kapkami a hřměním už pádíme domů do jižních Čech.