Zámek Nebílovy a Kozel, zříceniny hradů Radyně a Vlčtejn
Krátce po setkání s psími sourozenci jsme se vypravili s páníčkem a jeho mamkou na výlet do plzeňského kraje, do okolí Chválenic, kde stavějí domek přátelé z Basťotýmu .
Cestou jsme jednou stavěli na vyvenčení, jako už tradičně u Sedlické obory 
Kousek před Chválenicemi jsme odbočili a zamířili do malé obce Nebílovy, kde se nachází krásný barokní zámek. Dovnitř jsme my pejskové nemohli, ale upravená zahrada s procházejícími se pávy, to pro nás bylo mnohem zajímavější 
Aileenka by si s pávem nejradši šla hrát, no mrkněte jaký to byl fešák...
Zámek je napůl obnovený, zadní část (kterou na fotce nemáme) teprve na opravu čeká. Páníček tedy nakouknul alespoň do malé zámecké kaple, která se nachází právě v zadní části.
A tady nás máte společně, u lavičky v zámecké zahradě. I během focení obě stále pozorně sledujeme vedle na trávě pózující pávy no.. kdyby se nějaký schoval, hned vyrážíme na dohledávku. Akorát z přinesení by ani páníček neměl radost, natož správce zámku, se kterým se při naše odchodu Aileenka hezkou chvilku mazlila 
A hurá se trochu proběhnout - po naučné stezce kolem Nebílov.
Chvilku po polní cestě, pak zabíháme do lesa a po chvilce už se koupeme v potůčku u studánky po lesní kapličkou Svaté Barbory. Tedy Aileenka se koupe, Verča.. ta se spíš "bahní" 
Po návratu do Nebílov následuje krátká svačinka a hurá do Chválenic, už se těšíme na kluky - Bastíka a Arga.
Z Chválenic pokračujeme směrem k Plzni, ale brzy páníček odbočuje z hlavní silnice a jedeme k hradu Radyně.
Čeká nás velmi zachovalá zřícenina (z doby Karla IV, stavebně velmi podobná hradu Kašperk, tj. dvě hlavní věže s obytným palácem mezi sebou), s prostorným nádvořím, hladomornou v jedné věži a nádherným pohledem na západočeskou metropoli i její okolí z vrcholu věže druhé.
Na věž jsme s páníčkem nemohly 
hodně moc moc příkrých schodů..
Ale mrkněte jaké máme hezké společné foto pod hradním ochozem 
Zrovna hodně foukalo, proto má Aileenka úúúplně rozevláté uši, jako když letí aportovat kachnu 
Z Radyně je to pár kilometrů k rozhlehlému zámeckému areálu Kozel. No tedy... kam jsme jen dohlédli, všude travnaté loučky a lesíky, protkané množstvím stezek - to vše kolem jediného zámku, pod nímž se krajinou vine řeka Úslava.
Na fotce kaple a konferenčí sál zámku Kozel.
To jsme my na začátku procházky zámeckým parkem.
V zámecké zahradě chovají plno druhů zvěře, zde například medvěd hnědý Ale Verunka je z lesa zvyklá, nebojí se ani medvěda a klidně se s ním vyfotí. Zato Aileen... ta ho raději nejprve pořádně vyštěkala a pak si troufnula medvěda i očmuchat.
Verunka vylezla i na malou skálu a chvilku se rozhlížela do kraje.
A jedeme dál... vlastně už směrem domů. Ještě máme při cestě tuhle hezkou zříceninu - Vlčtejn, 
původně dřevěný hrad na zalesněném kopci u stejnojmenné vesnice. Jelikož už nás docela bolely tlapky, tak jsme s páníčkem nevyběhly po železných schodech na prohlídku nejvíce dochovalé a zároveň hlavní části hradu.
Ale to nevadí, máme krásnou fotečku a můžeme všem psím kamarádům štěknout - byly jsme i na Vlčtejně.