Jižní Morava - Lednice
Chrám Tří Grácií a Apollonův chrám
Po roce jsme se s páníčky opět vypravili na jižní Moravu, do Lednicko-Valtického areálu, abychom proťapkali cestičky a viděli krásné stavby, které nám loni kvůli počasí unikly..
Cesta z jižních Čech do kraje vína utíkala docela rychle, páníček zvolil trasu přes J.Hradec, Dačice, Znojmo, Pohořelice a jižně k Novomlýnské vodní nádrži. 
Ačkoli předchozí dny u nás často propršely, na dovču jsme si sebou vezli sluníčko (schované v baťůžku
).
Jakmile jsme v dálce spatřili nám dobře známé Pálavské vrchy, obloha se začala zatahovat a už už to vypadalo, že hromy a blesky nad Děvínem nás neminou. 
Páníček toho náramně využil; za mostem přes Nové Mlýny zastavil, obě jsme vyskočily a běžely se s mamkou vyvenčit, zatímco Míša nafotil krásný celkový pohled na jihomoravské pohoří. 
Z deště nakonec nic nebylo.
Projeli jsme Mikulovem a za pár minutek už přijíždíme do Lednice. Pátráme, kde asi bude naše bydleníčko. Po chvíli bloudění už zajíždíme do dvora Penzionu U Zámku. Obě jsme chtěly dvorek proslídit a označkovat, ale za nízkým plůtkem hodně štěkal velký hafík a paní, která nás uvítala, povídala, že se moc nekamarádí.. a to ani s takovými fešandami, jako jsme my dvě? 
Zapadající sluníčko a modrá obloha s mráčky úplně lákali k večerní procházce v zámeckém parku - naší první procházce před zámeckým skvostem . Aniž to páníček tušil, Lednický zámek prošel v nedávné minulosti opravou a vypadá nádherně.
Kolem zámku se rozkládá francouzský park se spoustou kytiček, keříků a stromečků. Vypadá to, že tady se zahradničením pomoci nepotřebují, nebylo třeba ani zkrátit přerostlé větve, ani hrabat myšku na záhonech. 
Jak vidíte na fotečce, v parku jsme byla i větší zvířátka..
Doťapkaly jsme až k Maurské vodárně, kde páníček s mamkou pozorně nastudovali jízdní řád pro plavbu po zámecké Dyji. Už jsme se moc těšily na další den, obě známe jaké to je jezdit autíčkem, jet vláčkem, ale na lodičce? Jaké to asi bude..
V pátek jsme páníčka vzbudily už v půl šesté ráno; šup šup z postýlky, chceme se jít vyvenčit !
Páníček pak ještě chvíli dospal a dopoledne jsme se i s mamkou vypravili do anglického parku, rozléhajícímu se severně od lednického zámku. Po cestičce kolem Zámeckého rybníka jsme tu a tam spatřily na hladině se plavící kačenku. V jednu chvíli dokonce Verunka páníčka málem stáhla do vody, jak moc chtěla pernatou ulovit. Ale nejen kačenky jsou tu k vidění, když máte dobrý čumáček a pozorujete okolí, objevíte třeba i srnečku.
Při putování po Grottově ostrově přijdete k římskému akvaduktu, 
který býval součástí zavlažovacího systému parku. Verunka se nechala u jednoho z pilířů hezky vyfotit. U akvaduktu se nachází i umělá jeskyně, našli jsme ji, ale mříž byla uzamčená. 
Pak už nás čekal slavný lednický Minaret; 60 metrů vysoká věž s rozhlednou na nejvyšším ochozu, ze které se naskýtá pohled na celý Lednicko-Valtický areál i na trošku vzdálené Pálavské vrchy se zříceninou hradu Děvičky.
Tentokrát však pes-rozhlednář Verunka zůstala s Ájou i mamkou dole i občerstvení a 302 točitých schodů k samému vrcholku si vystoupal jen páníček. Pejskům by se z toho úúúplně pomotaly tlapky...
Všichni jsme posvačili, páníček ochutnal i Černou horu a ťapkáme k přístavišti, odkud nás čeká plavba lodičkou meandry Staré Dyje, s povídáním o historii parku, až k Janovu hradu.
Během plavby Ájinka i Verunka postupně obešly všechny výletníky a chtěly od každého pohladit. Verunka šla na průzkum i ke kapitánskému můstku. 
Janův hrad, umělá středověká zřícenina a cílová stanice naší plavby po Dyji. Prohlídku interiérů pro pejsky to není, a tak jsme alespoň oběhly celý hrad kolem dokola. Než se přihnal červencový deštík, obě jsme se s chutí vykoupaly u břehu Staré Dyje a odnesly si i trošku bahýnka 
. Na posilnění před pěší túrou zpátky do Lednice nám páníček u stánku objednal francouzskou palačinku, mňam!
Po cestě od hradu jsme si prohlédly ještě Lovecký zámeček, v současnosti v soukromém vlastnictví. Na lednickém náměstí jsme spočinuly na zahrádce před vinotékou Moravský Sommelier, páníček s mamkou ochutnali růžové vínko a navečer nás ještě vzali k fontánce u hotelu Mario, na živou hudbu.
V sobotu byl cyklistický den. Páníčkové si vypůjčili kola a hurá k Lednickým rybníkům. Po Novodvorské cestě jsme běžely až k rozcestí u Prostředního rybníka. A nestačíme koulet psí očka na hladinu; 
labuťky! A takové hejno, honéém za nimi!
Páníček nás hned odvolával zpátky na břeh, asi myslel, že by si labutě nechtěly hrát na lovenou zvěř. Třeba jooo... kdyby některá už nemohla, Ájinka by ji poponesla za krk.
A tady už hlídkujeme u Rybničního zámečku. Očmuchaly jsme se s kamarádkou jorkšírkou, zatímco páníčkové vykoumali, že se v tomhle domečku dá i ubytovat. A každý den ráno po probuzení vykouknout z okna a vidět Chrám Tří Grácií, na opačném břehu Prostředního rybníka. Samozřejmě napřed vydatně posnídat..
Po naučné stezce Lednické rybníky jsme zanedlouho doběhly ke Chrámu Tří Grácií. Kdyby Vás zajímalo sousoší, které se tyčí nad námi, tak vězte, že jde o trio antických bohyní - Athénu, Afroditu a Artemis.
U chrámu jsme s páníčky posvačili. Naše přítomnost trošku vylekala pejsky na zahradě u domu vedle chrámu; pořád štěkali, až nakonec vyšla jejích páníčka a musíme štěknout, že to byla moc hodná paní, obě nás přišla pohladit a nabídla i čerstvou vodičku na další cestu.
Čekalo na nás i příjemné zchlazení v Mlýnském rybníku. Aileenka šla do vody až po bříško
Verunka pozorně sledovala život pod vodou, dokonce nebojácně vyrazila i na průzkum hustého rákosí, až se páníčkovi na pár minut úplně ztratila.
Poslední památkou na našem cyklovýletu byl Apollonův chrám. Páníčkové vystoupali na vyhlídkovou terasu a prohlédli si z výšky celou soustavu Lednických rybníků, dokonce byla vidět i valtická kolonáda na Reistně.
Večer už jsme únavou obě ulehly do pelíšků a brzy spokojeně spinkaly.
V neděli nás čekala cesta domů. Verunka byla od rána netrpělivá, jak páníček nosil tašky do auta, pořád by běhala po schodech s ním. Než jsme opustili Lednici, ještě jsme chtěli navštívit Obelisk. U cesty, která k němu vede, nebylo však místo, kde parkovat naše autíčko, a tak jsme si tuhle památku nechali na příště.
Páníček chtěl cestou domů ještě koupit pár turistických známek, které nám v loňském roce unikly. A tak jsme nakoukly do přírodní rezervace u Hevlínského jezera, kde žije spoustu různých žabiček a ptáčků. Žádné jsme ale nevyčmuchaly, břehy jezera jsou moc zarostlé a kromě krátké cestičky s dřevěným můstkem jsme se nikam dál nepodívaly.
Další zastávkou na cestě domů byl Šatov, s malovaným sklepem, který už obě dobře známe; loni se nám na prohlídce moc líbilo, v podzemí byl příjemný chládek. Páníček tu koupil tři láhve výborného vína. No, jen aby pak naťapkal po čtyřech jako my dvě..
Tohle už je Znojmo, koukáme z vyhlídky u Louckého kláštera. Vyvenčily jsme se v parku a pak posvačily s páníčky pod vysokým stromem. Cestou pak mamka ještě koupila meruňky a brusinky a jelikož už bylo autíčko plné až po střechu, vydali jsme se směrem na Moravské Budějovice, dále Slavonice a domůůů...
Pac a hafy haf !