23. - 26. 7. 2020
PR Klokočské skály
hrad Rotštejn, Dlaskův statek, zámek Hrubý Rohozec
Mnichovo Hradiště a Benátky n.Jizerou
Do Českého ráje, cesta dlouhá je… a když výletníkům vyhládne, začíná nové dobrodružství obědem v hospůdce v Mnichově Hradišti.
Příjemný hostinský nám ochotně povídal o místních zajímavostech. Po pochutnání si a krátkém psím spánku jsme se vydali do zámecké zahrady. Té vévodí původně renesanční, později do barokního stylu přestavěné sídlo, s dobovými valdštejnskými interiéry, plnými vzácných sbírek. Retrívří tlapy si to namířily z písčitého nádvoří k budově oranžerie, kde páníčci obdivovali stropní malby. Abynku zajímala vedlejší jízdárna; jelikož se žádný koník neukázal, nasadila čumáček na stopu a okolo záhonů s růžemi zavedla výpravu do anglické části parku.
S parkem bezprostředně sousedí areál bývalého kapucínského kláštera s kostelem sv.Tří králů a kaplí sv.Anny, před níž na travnatém prostranství zavelela Ájinka k odpočinku ve stínu pod korunami stromů.
Čekala nás ještě přibližně půlhodinka cestování k penzionu Na Klokočských skalách. Na první pokus jsme objevili „kudy, tudy“ z Turnova do místa Průchody, kde se bývalá hájovna nachází. Po ubytování v podkrovním menším pokoji podvečerní vycházka k lesnímu rozcestí s lavičkou a výhledem na severní zalesněné kopce, nasvícené pomalu zapadajícím sluníčkem.
Páteční dopoledne, „pochodem v pes“ na průzkum hřebenové naučné stezky po Klokočských skalách. Pro pejsky parádní procházka, Ájinka na začátku vyštěkala soutěž o nejfialovější pac;
s Abynkou pilně čmuchaly v borůvčí, občas vyslídily i keřík s brusinkami. Skalních vyhlídek objevíte opravdu dostatek, lze spatřit přírodní park Podloučky či dohlédnout až do Maloskalska.
Na „placaté“ skalní věži Přilehlé jsme založili výškový tábor a procvičili pózování při focení. Ájinka vydržela nejdéle, asi že se ráda vyhřívá na sluníčku.
Trasa dále pokračuje do Betlémských skal. U jedné z informačních tabulí jsme se dočetli o tzv. závrtech. Rozverná Abynka hned předvedla, jak je dovede svižně budovat. Zabavila se natolik, že se jí odtud nechtělo.
Došli jsme až k rozcestníku s odbočkou ke Zdenčině skále. Tam se vydal jen páník, zatímco retrívřice s mamkou odpočívaly a hlídaly kolemjdoucí turisty, aby nikdo neproklouzl bez podrbání za oušky (v případě štěňátka i na bříšku).
Ke skalní vyhlídce je obtížnější přístup, přes úzké mostky zdoláváte dvě rozsedliny. Po vytesaných schodech pak vyšplháte na zábradlím zajištěný vrchol, z něhož se před vámi otevírá údolí řeky Jizery a domky osady Rohliny.
Na okraji obce Záholice, kam červená stezka přichází, už byl nejen nejstarší výletník Ájinka uťapkaný.
K návratu na oběd před námi strašilo ještě velké převýšení, navíc po asfaltové cestě, a tak se páníček vypravil napřed, aby pak autem přijel pro hafinky s mamkou.
Podobně jako severnější Maloskalsko, i ve zdejší rezervaci se na pískovcových skalách tyčí zřícenina hradu, a sice Rotštejna; Vystoupat strmou pěšinou ze stejnojmenné osady vyžaduje odpočaté tlapky a neomylný čumáček, jenž zavede vás pod vysokými skalními bloky až na bývalé nádvoří s několika vtesanými sklepy.
Zvětrávání skal během staletí a pokles terénu pravděpodobně způsobili zánik kdysi mohutného hradu. Nad hlavami spatříte jen torzo paláce, ovšem při jeho dobývání musíte proniknout labyrintem chodeb a skalních světniček.
Autem návrat přes Mírovou pod Kozákovem, zamávání běloušům na pastvině a v rozmanité přírodě strávený den jsme zakončili krátkým večerním venčením po stopách Cindynky do lesa u hájovny.
V sobotu jsme zavítali do Dolánek, kde se nad vodáckým kempem nachází Dlaskův statek; roubená stavba s pavlačí je dnes kulturní památkou, uvnitř spatříte, jak žili naši předkové v pojizerské oblasti. Abynka využila odpočinku na dvoře k socializaci; nad areálem, obehnaným tzv. trámcovou hradbou, vede železniční trať a co chvilku projíždí lokálka. Zvuk vlaku nás v Českém středohoří ještě trochu plašil, avšak tady už štěňátko zvědavě koukalo na mašinu, jak odjíždí do dáli.
Částí Zlaté stezky Českého ráje, po břehu řeky Jizery, následoval přechod k zámku Hrubý Rohozec. Minuli jsme bahnitý rybníček u železničního mostku a pěšina pod vysokou skálou zavedla nás až k dlouhému kamennému schodišti. Tak páníčku, a co dál? „Eby, hop“ zavelel páník; šikovné štěňátko zvedlo přední tlapky, pak se odrazilo na zadních a už se nese vzhůru k zámecké braně.
Ulovit oranžovou rybku z kašny bylo velkým lákadlem pro naše „vodněny“. I proto se zejména Abynce nechtělo ťapkat dál na nádvoří, zvlášť když v průchodu pod věží číhá hladomorna. Brr…
Původní gotický hrad prošel vlivy pozdějších stavebních slohů a na dnešní bělostné podobě zámku jich můžete zpozorovat hned několik. Anglický park ukrývá mnoho sousoší, kdo nespěchá a čmuchá poctivě jako Ájinka, objeví i umělou jeskyni.
Vyhládlo nám, a tak hurá za Agátou. Tedy spíš do Agáty; příjemného penzionu v obci Ždár, kde hlídačem je jak jinak než zlatý retrívr.
Paní majitelka rozmýšlí pořídit pro devítiletou fenku štěňátko, a tak jsme povídali o čerstvých zkušenostech a radostech v naší smečce.
Odměna za „putování po čtyřech“ přišla odpoledne; nedaleko nachází se jezera Velký a Malý Písečák, ideální místo zchladit kožíšek, bříško… Abynka a Cindy se plavily pro klacíky „až po uši“, chvilkami to vypadalo, že naberou kurz na opačný břeh.
Na závěr dne nastoupila Abynka na OVVR; nebojte, ještě jsme psí miminko, ale pro Ověření Verunčiných Vlastností Retrívra se naskytla dokonalá příležitost – výstup na rozhlednu Dubecko; věž s téměř nekonečnými točitými schody a plošinou ve výšce 33 metrů nabízí báječný výhled na Turnovsko a krajinu Českého ráje. Pro plnění zkouškové disciplíny absolvoval výstup jen páník, dle pozdějšího hodnocení mamky, Abynka dole sice neštěkala, avšak nebýt vodítka, namířila by si to rovnou přískokem-vpřed-vzhůru. Obvyklý štěkot tak hlasitě obstarala Cindynka. No, hodnotíme obě holky známkou 4, Ájinku stejně za Klid na stanovišti.
Po dvou letech si Cindynka připoměla místo svého vítězství. v Benátkách nad Jizerou tehdy téměř uběhala konkurentky a získala Krajského vítěze. Kynologické cvičiště jsme sice neproslídili, zato zámecký park důkladně. Abynka opět překvapila, na jižních hradbách sama od sebe vyskočila tlapkami na okraj a rozhlížela se nad vinohradem.
V zámku se nachází expozice hraček, kam prý mohou zavítat i pejskové. Ale to raději jindy, štěňátko zrovna přezubuje a takový dřevěný panáček by se dobře kousal.
Myslíte, že čtyřnohý kamarád nemůže vyšplhat do korun stromů? Také jsme nevěřili, dokud nevyčmuchaly retrívřice tyhle veliké paciny…
Tak zase příště, třikrát HAF!