2.8.- 5.8.2017
Lednicko-valtický areál
zámeček Pohansko, kolonáda Reistna, Janův hrad, zámek Lednice, Janičův lom, rotunda na vrchu Zimarky, chrám Dianin a Tří Grácií
Štěňátka vrhu E se před týdnem rozjela do nových domovů a my se vydali jako každý rok na jižní Moravu.
Cestou jsme navštívili obec Šatov a vyhlášený Malovaný sklep. Páníček nakoupil lahodná vína s nápaditými etiketami, zobrazujícími průčelí malbami vyzdobeného vinného sklepa.
Posilnění obědem na venkovní zahrádce restaurace Moravský sklípek přišlo po dopoledním cestování vhod, holky si smlsnuly na malém kousku křehkého kuřecího..
Kolem vodního mlýna ve Slupi, pod renesančním zámkem s arkádami v Jaroslavicích, míjíme přírodní památku Hevlínské jezero a za krátkou chvíli se před námi na obzoru objeví silueta Pavlovských vrchů; na severním okraji s tyčící se zříceninou hradu Děvičky a na opačném konci ohraničené Stolovou horou se Sirotčím hrádkem, proslaveným pohádkami O statečném kováři či Sedmero krkavců. My však směřujeme dále, dávnou Knížecí alejí, vedoucí z Mikulova na Sedlec, vystoupáme mezi vinicemi nad Mušlovské rybníky a brzy vjíždíme do Lednice (v horkém letním dni se to hodí..)
Ubytovaní jsme tentokrát v Apollon resortu, s prostornými apartmány přímo naproti lednickým lázním.
Holky vše důkladně očmuchaly, nadlábly se, každá si našla pohodlné místečko a usnuly na chladivé podlaze našeho pokoje.
Podvečerní procházku na lázeňskou kolonádu si však nenechala ujít ani jedna, hned vyskočily jako při vyslídění zajíce.
Poseděli jsme u fontány s vodotrysky a při západu sluníčka ťapkali kolem amfiteátru k vyhlídkové věži, nedaleko soustavy Lednických rybníků.
Čtvrtek 3.8.
Jedním z dosud pejsky neobjevených míst v lednicko-valtickém areálu byl zámeček Pohansko; empírový zámek z 19.st. s pilířovými arkádami a mytologickými reliéfy se nachází uvnitř obory Soutok, kterou před pár lety páníček procestoval na kole.
K soutoku řek Moravy a Dyje je to však pořádný kus cesty, ve velikém horku by to pro retrívřice byl nad-psí úkol..
I tak myslivecký klobouk dolů zejména před Verunkou; s častějšími zastávkami ve stínu a doplněním vody do bříška doťapkala svým turistickým tempem až k zámečku. Vystavení čápa na louce poblíž archeologického naleziště přenechala mladší Cindynce; čáp opatrně našlapoval v suché trávě, hledal, co by slupnul, zatímco náš „lovec“ bez hnutí pozoroval neobvyklého ptáka (z našeho lesa a potůčku známe jen zbloudilé divoké kachny..)
Nakonec Cindynka neodolala a vyběhla za čápem, nicméně po ráznějším povelu od páníčka se otočila a už pádila zpět.
Z Břeclavi jsme se přesunuli jen o několik km na východ, do Valtic. Po dopolední psicházce všem vyhládlo, nasadili jsme tedy Ájinku na stopu, aby nás neomylně zavedla do hospůdky Na hradbách. Je neuvěřitelné, jak si retrívři pamatují; loni v létě tu měli velikou klec s dvěma papoušky, Ája hned za branou do dvora zamířila na původní místo a čmuchala, čmuchala, koukala vzhůru, kde se schovávají ti opeřenci s velikými zobáky.
Odpolední siesta pod stromy u kolonády na Reistně byla příjemným zážitkem; pod námi viniční tratě, v pozadí s valtickým zámeckým komplexem a přilehlou zahradou jako na dlani, po vystoupání na ochoz kolonády navíc s překrásným výhledem na celý areál s památkami z dob Lichtenštejnů či nejvyšší vrchol Pavlovských vrchů zvaný Děvín i kapli sv. Šebestiána na Svatém kopečku nad Mikulovem.
Retrívři milují vodu, pro správnou psí dovolenou jsme naplánovali na každý den i koupání. Verunka si tak mohla udělat ve svém psím deníčku tlapkou další značku, že už plavala i v Novomlýnských nádržích; Cindynka s Ájou na hladině radostně proháněly oblíbený pískací červený aport.
Holky se báječně osvěžily a pak hurá „do Zaječích“; obec obklopená vinicemi, rozprostírajícími se od Přítlucké hory po vrch Kalvárie, nabízí malebný výhled přes Dolní nádrž až po obec Pavlov, přímo pod zříceninou Děvičky.
Na vrchu Kalvárie se nachází kaplička sv.Urbana, patrona vinařů a zděná rozhledna Dalibor; vylézt na ni po strmých železných schodech by nezvládl ani zkušený pes-rozhlednář..
Retrívří čumáčky stopovaly vůni linoucí se z rozsáhlých vinic až do Velkých Pavlovic. Okolo šlechtitelské stanice André jsme vyjeli k rozhledně Slunečná, s ocelovým vřetenovým schodištěm a dřevěnou konstrukcí. V dálce tu a tam ozářil zatažené nebe blesk, chvílemi se zvedal vítr a tak vystoupat do 15m výšky bylo náročnější, nicméně pohled na nedaleké vinařské obce Vrbice, Kobylí či Bořetice s Kraví horou rozhodně stojí za to !
Cindynka byla po odpoledním putování ještě svěží pejsek, po západu sluníčka se ráda proběhla s páníčkem od penzionu na lázeňskou kolonádu; různobarevně nasvícené gejzíry vody, tryskající z fontán, byly úchvatným zážitkem, máme dokonce i krátké video (schované pod obrázkem)
Pátek 4.8.
Páteční pěší výlet jsme nezačali příliš úspěšně; u Loveckého zámečku nevydržely Cindy s Ájou v klidu před zvěří, poskakující černá veverka byla tak silným motivem, že obě strhly páníčka přes stoku až do lesa. Ještě, že zastavily u stromu, na němž se veverka v koruně ztratila…
Tak jako v letech minulých, součástí okruhu lednickým parkem byla i plavba loďkou meandry Staré Dyje. Nástup na palubu proběhl bez potíží, 
náš nejzkušenější námořník Verunka (plavila se již popáté..) zabrala místo na přídi, aby měla rozhled na pozorování kvakošů či lodního provozu. Cindy s Ájou postupně obcházely ostatní cestující, kdo se nalodil, tak musel pohladit psa záchranáře. Plavba provázená povídáním o historii vodního toku, s občasnými závanem svěžího vánku a šuměním stromů na březích, byla rovněž příjemným odpočinkem. Zvlášť pro Verunku, která část cesty i prospala.
Z přístaviště u Minaretu jsme se vydali po dosud neprobádané stezce, lemující Zámecký rybník s několika ostrovy, vyhrazenými pro chov vodní zvěře. Lovecká povaha přinašečů se rozhodně nezapřela, Cindy s nastraženými oušky sledovala hladinu. Dopolední nezvládnutí klidu před zvěří si však báječně napravila za Maurskou vodárnou; hejno kačen pod kamenným schodištěm, vedoucím přímo do Růžového rybníka, vydržela pozorovat bez nutkání k lovu.
Před hlavní lodí novogotického zámku s kaplí sv.Jakuba Staršího byly naše retrívřice středem pozornosti; cyklisté či pěší návštěvníci francouzské zahrady hladili jednu po druhé, ptali se a zvědavě naslouchali páníčkovu povídání o chovu tohoto loveckého plemene.
Celkem unaveni dlouhou procházkou usedli jsme na zastřešené zahrádce hotelu Mario a u příjemného šumění fontánky ochutnali italskou kuchyni.
Podvečerní výlet do Mikulova byl pro hafinky opravdu nejhezčím zážitkem z celé dovolené; koupání v zatopeném vápencovém lomu u Mariánského mlýna.
Verunka si vícekrát zaplavala až na hloubku. Jakmile objevila v mělké části lomu malinké rybky, zbystřila a předváděla návštěvníkům, jak loví lední medvědi; vyhlédne si rybu a nebojí se bleskově ponořit i celou hlavu pod hladinu.
Cindy s Ájou radostně plavaly pro aport, páník házel, jak nejdál dovedl. Když Ájinka po chvíli spokojeně ulehla na vyhřáté kamínky na břehu, Cindy zlákala k vodní disciplíně právě příběhnuvší dvouletou flatku Aishu; rychlostní souboj v plavání však pokaždé vyzněl lépe pro mladší psí krasavici, flati jsou ve vodě opravdu jako draci.
Sobota 5.8.
Před návratem domů jsme ještě navštívili tři báječná místa.
Jedním z nich, kam dosud nevstoupila naše retrívří tlapka, je vrch Zimarky, nedaleko Velkých Bílovic. Na svazích a kopcích kolem dokola roste vinná réva, z vyhlídky u rotundy sv.Cyrila a Metoděje, Václava a Urbana se naskytne rozhled až k Novomlýnským nádržím. Jen Cindynce se tu nelíbilo, jak vyskočila z auta, v dálce zaznělo několik ran od plynových patron na vinicích a naše nejmladší zvířátko není s výstřely kamarád.
U Dianina chrámu, empírového zámečku připomínajícího starověký římský vítězný oblouk, to byla jiná! Přilehlý rybník s vysokým rákosím nebyl letos na břehu u cesty zarostlý jako v letech minulých, holky si před dlouhou cestou zpátky do jižních Čech dopřály ještě dopolední koupání. Kromě občasného výskytu zlatého retrívra lze v rybníku spatřit i čolka dunajského nebo kuňku obecnou.
Naši letní pouť po lednicko-valtickém areálu jsme zakončili u chrámu Tří Grácií, klasicistního letohrádku s antickým sousoším. Pro mnoho turistů s dětmi, které se s Verunkou, Ájou a Cindy hojně fotily, však zůstalo otázkou, kdo vlastně jsou ony Tři Grácie? No, mrkněte sami…
