1. - 4.7.2018
NP České Švýcarsko
Jetřichovické stěny, Dolský mlýn, Edmundova soutěska
Náš dosud nejvzdálenější výlet! Vyjíždíme proto již dopoledne, po ranním venčení v lese. Cindynka na prosluněné mýtině větřila srnečka, a to ještě netušila, jak se jí zkušený čumáček bude hodit.
Cestou za poznáním, do kraje plného pískovcových skal v čele s nejznámějším útvarem zvaným Právčická brána, zastavili jsme severně nad Prahou, ve městě Veltrusy. Procházka stromořadím podél dančí obory přišla retrívřicím v letním dni vhod. Ájinka a Cindy s oušky nahoře sledovaly, zda zpoza keře nevykoukne ušák, na pěšinu nezabloudí bažant či na nejbližší strom neprofrčí veverka.
Verunka u můstku přes Mlýnský potok čmuchala kudy tudy do vody..
Po modré stezce pohodově doťapkáte až k čtyřkřídlému baroknímu zámku z počátku 18.st. Zámecká zahrada s plejádou okrasných květin a malým jezírkem není bohužel přístupná pejskům.
Čekala nás ještě hodina cesty do Děčína, během jízdy autem se přihlásil i pravidelný, avšak nevyhledávaný spolucestující, hlad.
V příjemném prostředí mini-zahrádky restaurace na okraji děčínského náměstí jsme pověčeřeli, pejskové odpočinuli a vzhůru na závěrečnou etapu podél řeky Labe až do Hřenska; obce známé jako vstupní brány do Českého Švýcarska a zároveň nejníže položené v naší zemi. Odtud už jen kličkování nahoru a dolů, silnicí vedoucí do obce Vysoká Lípa, s penzionem U Härtelů, jež se stal naším dočasným domečkem :)
Ještě večerní procházka k posedu s vyhlídkou pod skalnatým vrcholkem Na Zámečku a pohled na CHKO Labské pískovce s dominantním Růžovským vrchem a výletníci po náročném dni hurá do hajan.
Sotva ráno vykoukneme ze dveří, čumáček zavětří na okenním parapetu jednu ze čtyř koček domácích. Raději se hned schovala a Cindynka tak nasměrovala tlapky do úzké uličky, vedoucí od penzionu mezi sousední roubené chaloupky. Trochu slídění a ťapkáme zpět na výživnou snídani z dovezených zásob. Je třeba se posilnit, páníček určitě naplánoval nějakou kulišárnu ..
Naše dobrodružství začínáme v obci Jetřichovice. Po nedávném Maloskalsku štěkáme "ono je to i tady samá skála!". Od mohutné skalní věže Poštolčí kužel se vydáváme po NS Jetřichovické stěny. Čím více jsme vystoupali, tím přibývala náročnost stezky; nejprve měkký písek, pak se objevily schody z dřevěných klád, strmější schody ve skalním masivu a kořeny, tvořící často překážku pro retrívří pac.
Pár desítek metrů pod skalní věží Bonifác založila Verunka výškový tábor. Před námi strašilo příkré a úzké skalní schodiště, na pohled nad síly naší nejstarší psí turistky. Stanout na vrcholku Mariiny skály, z jejíž zastřešené vyhlídky máte krajinnou oblast Labské pískovce jako na dlani, zůstalo tak úkolem jen pro páníčka.
Retrívří kukadla dlouho hleděla na stezku k vrcholku, než se páník konečně vracel; uff, výstup skalní soutěskou, následovaný železnými schody až k dřevěnému altánu na samé špičce skály byl opravdu náročný. Ještě že má páník díky jízdám na kole výbornou kondici.
Potkat psího kamaráda vždycky potěší, zvlášť příslušníka loveckého plemene; roční labrador Dasty zlákal Cindynku ke "zběsilému běhu", až páníčci koukali, jak akčně si dovedou retrívři hrát.
Po skalním putování největší obdiv získala Verunka, jež zejména při cestě dolů udržovala snazší stopu tak, aby to paciny zvládly. Medaile pro nejvíce samostatného turistu přísluší Ájince, celé dopoledne ťapkala navolno, následujíce Verunku. Cindynka si své prvenství za výkonnost ponechala na odpoledne.
V zahrádce penzionu Zvoneček ve Vysoké Lípě se po obědě sice pohodlně sedělo, nicméně nabrané kalorie bylo třeba zase vychodit. A tak další psí krůčky směřovaly po modré turistické stezce, procházející strmou rozsedlinou mezi mohutnými skalami dolů do údolí řeky Kamenice.
Znáte pohádku Peklo s princeznou? Právě ve zdejším Dolském mlýně měl nápadník bojovat s čerty o princeznu Anetu. A my se šli přesvědčit jestli ve mlýně skutečně je čert.
A byl tam!
V průzračné vodě, přitékající z nedaleké Ferdinandovy soutěsky, pejskové s radostí zchladili své kožíšky; Verunka nejprve pátrala po rybách a poté si hrdě zaštěkala při potápění v další z mnoha řek.
Cindy s Ájou si troufly i do proudu, avšak pak musely zabrat všemi tlapkami a ukázat přihlížejícím turistům, jak výborným plavcem retrívr je.
Páník mezitím vymýšlel, kudy od čertovského mlýna.. zatímco Verunka a Ája ťapkaly s mamkou do kopce ke Kamenické Stráni, během do schodů zpátky skalní rozsedlinou páníčka prověřila Cindynka. S tou se však závodit opravdu nedá, krajského vítěze v Benátkách vyhrála za výdrž právem! 
Přes obce Srbská Kamenice a Růžová jsme poté dojeli pro druhou část výpravy a zbytek prvního dne zakončili odpočinkem v penzionu.
Na úterý vyhlásil námořník Verunka 
plavební den; skalních výstupů už bylo dost, lépe držet se poblíž vodního toku.
Z parkoviště v Hřensku vyrážíme do 1.zóny národního parku, na žlutou stezku po pravém břehu Kamenice. Přibližně dvoukilometrová trasa není náročná, obklopeni rozmanitou přírodou a šuměním říčky, po níž kdysi pluly i drevěné vory, proběhnete i skalními tunely až k přístavu.
Verunka zavelela, Ájinka a Cindynka hopsly na palubu a hurá na komentovanou plavbu Edmundovou soutěskou; zatímco obdivujeme kolem dokola se tyčící skalní útvary s příznačnými názvy, převozník nás poutavým způsobem seznamuje s živými i zkamenělými obyvateli soutěsek. A tak tu objevíte třeba hladového draka, vykukujícího ze skály či hlavu hada, jehož ocásek končí až v Divoké soutěsce o téměř dva kilometry dál. Součástí plavby je umělý vodopád, avšak Cindynce se hukot padající vody nezamlouval a na loďce se plašila..
Avšak největší atrakcí zejména pro dětské turisty byla opět naše tříčlenná retrívří smečka; tolik dopoledního drbání za oušky a hlazení kožíšků, holky ač putováním unavené, byly náramně spokojené. U oběda na zahrádce hospůdky v Janově za odměnu každá slupla kousek masa a malý knedlík.
Toužíte-li po výhledu na panorama Českosaského Švýcarska se skalním masivem, jehož součástí je i známá Právčická brána, určitě vystoupejte na plošinu 30m vysoké ocelové rozhledny na severním okraji obce Janov. Fouká-li i jen slabý vítr, na točitých schodech výkyvem konstrukce trochu znejistíte, na páníčka však zdola dohlížel zkušený pes rozhlednář Verunka.
Úterní odpoledne jsme si zpestřili ještě jednou vyhlídkou, a sice tou nejstarší v celém národním parku, z počátku 18.st. pochazející, s názvem Belveder. Stanete nad kaňonem řeky Labe před Hřenskem či hledíte přímo na stolové hory na německé straně, Zirkelstein a Kaiserkrone.
Středeční ráno a my se vypravujeme zpět do jižních Čech.
Cestu jsme si zpestřili ještě několika místy s nádechem historie a travnatým prostranstvím pro proběhnutí pejsků. Pamatujete si například, kdo to byl Přemysl Oráč? Na okraji obce Stadice, jižně od Ústí nad Labem, nachází se Královské pole s pomníkem tomuto mýtickému zakladateli dynastie Přemyslovců.
Avšak náš nejzkušenější důlní pracovník, Cindynka, si mohutný kvádr s reliéfy pluhu očmuchala, sklopila ouška a smutným pohledem na páníčka dala najevo, že touhle technologií by se na louce tunelovalo opravdu dlouho..
Haf haf, víc zase příště, třeba nás někde potkáte :)