25. - 28. 7. 2024
PR Příhrazské skály
Píčův statek, zřícenina Klamorna, rozhledna Čížovka, údolí Plakánek
Do skutečného kosmu se retrívřice těžko podívají, zato na první zastávku letní dovolené jsme přistáli v Kosmonosech.
Nenechte se však mýlit, původ je odvozen od slova kosma, tedy mnoho vlasů.
Prohlédli jsme si zámek, spojený s rodem Černínů a využívaný díky akustickým vlastnostem jedinečného Zrcadlového sálu k pořádání koncertů.
V zámeckém parku probíhala oprava opěrné zdi, Lara s Abynkou si krátce počmuchaly mezi vysokými buky a zamířili jsme ulicí okolo barokní fary až k Loretě; poutnímu areálu dominuje kaple Santa Casa, s obdélným půdorysem, téměř plochou střechou a bohatým zdobením reliéfy a sochami proroků. Než průvodce dokončil svůj výklad skupině turistů, čekali jsme ve stínu ambitů, obklopujících Svatou chýši okolo celého nádvoří. Pak už hurá pro něco na zub!
Výborná káva a zákusky během posezení na letní zahrádce kavárny Rendez-Vous, nedaleko zámeckého areálu; jsou tu přátelští k čtyřnohým návštěvníkům a mimojiné přispívají na výstavbu psího útulku Dogsy, tedy jen doporučujeme!
Příjemně naslazeni jsme se rozhodli kalorie zase vydat, pěším výstupem od odpočinkového místa Pod starým palácem v obci Podhradí, strmou stezkou k jižním hradbám zříceniny Zvířetice; z původního gotického hradu, později přestavěného do renesančního sídla, se dodnes dochovaly relikty obytných budov a dvou válcových věží, prostorné nádvoří jako stvořené pro psí průzkumníky, nicméně Laruška si do podzemních částí netroufla.
Abychom minuli terénní schody, vedly naše kroky zpět k parkovišti delší zpevněnou cestou. Tlapky už notně unavené, zbývalo jen dvacet minut cesty autem do penzionu Na krásné vyhlídce; bydlení v dvouložnicovém apartmánu, na samém okraji skalního masivu, s luxusní gastronomií, venkovní minizoo plnou domácích zvířátek a protínající Zlatou stezkou českého ráje.
Páteční putování; téměř na dohled 
od penzionu se v nenápadném lesíku nachází nekrasová trhlinová propast, se svými 23 metry nejhlubší v celé pískovcové oblasti. Přístup je pro hafany nebezpečný, nafotit tento unikát se vydal jen páník.
Po červené turistické, Zlaté stezce, se ťapkalo zpočátku pohodově, kamenatou část ke Studenému průchodu zvládla i Cindynka bez obtíží. U vchodu do úzké soutěsky, lemované vysokými skalami, se Abynka s Larou pořádně vyběhaly, až musel páníček elán krotit, aby se nestal karambol.. Jak se ochladit po běhu? Rybník v nedohlednu, vzhůru do temné skalní rozsedliny, kde teplota ani v letních měsících obvykle nepřesáhne 10 stupňů..
Přicházíme k Ženským vratům, tudy kdysi dávno procházela vozová cesta ke statku na okraji hradiště Hrada a Klamorna. Mírně do kopce k vyhlídkám na Turnovsko a přírodní rezervaci Žabakor.
Dlouho se nestalo, aby páníček špatně naplánoval trasu. Prozkoumat zbytky tesaných skalních prostor a chodeb dávného dřevěného hradu Drábské světničky, vystavěného na sedmi pískovcových blocích a obtížně dostupného i pro fyzicky zdatné jedince, nebylo naším cílem. I kdyby, tak zřícenina je dlouhodobě uzavřena pro nebezpečný stav.. Před sestupem po dřevěné lávce, následované kamennými schody, jsme věděli jen, že červená stezka bude z podhradí opět stoupat. Jak se později ukázalo, pro starší pejsky v podstatě neprůchodnou rozsedlinou s velmi strmým a úzkým schodištěm..
Čelem vzad, Cindy opět do náruče, návrat až k infotabuli s pověstí o obrovi Drábovi. Z lesní cesty vede odbočka na louky, kde se v pravěku rozkládalo výšinné hradiště. Abynka a Lara nasazeny na stopu, pěšinou ve vysoké trávě se neomylně vracíme na Zlatou stezku, ale již ve schůdném terénu.
Pomalu se ozýval turistický společník hlad; z lesního rozcestí retrívřice zamířily do bývalého Píčova statku a vyčmuchaly poklidné místo ke stolování. Kamenné základy a zbytky zdí původních stavení, součástí jedné z největších usedlostí v kraji, včetně v pískovcovém podloží vytesaných sklepení, nelze přehlédnout.
Hafiny s mamkou odpočívaly po obědě, zatímco páník se vydal k nedalekému skalnímu ostrohu, na němž se tyčil strážní hrad Klamorna. Kvůli novodobé těžbě kamene tu oproti sousedním Drábským světničkám objevíte jen pár pozůstatků skalních místností.
Abychom za jeden den neprožili málo, sestupujeme do Pekla; náročnou cestou, občas balvany, kořeny, prababi Cindynku bylo třeba místy nést. Zajímavou mělkou skalní kapličkou s reliéfem kříže, poblíž rozcestí směr Dneboh, však příjemné zážitky z prvního dne skončily..
Dobrý úmysl zkrátit pěší okruh po neznačené pěšině do obce Mužský zhatil po zdolání velikého převýšení elektrický ohradník, do cíle zbývalo přibližně 200 metrů.. Bloudění v lese, přes větve, kmeny, nakonec návrat do údolí, záchranou až cesta od skalní kapličky do Dnebohu. Ještě večer jsme v penzionu upravili výletní plány, s ohledem zejména na nejstarší Cindy.
O sobotním dopoledni jsme navštívili Čížovku, vysokou rozhlednu ve tvaru jehlanu na jižním okraji Českého ráje. Jakmile se páníček vrátil z prosklené vyhlídkové plošiny, hurá na vedlejší louku; hafiny se radostně proháněly ve vysoké trávě plné kvítí, babina Cindynka se válela, zatímco Abynka poctivě prozkoumala místní myší obydlí.
Krátký přejezd autem k hradu Kost, na rozdíl od známějších Trosek přivětivému k majitelům pejsků a prohlídce nejen nádvoří. My však zvolili rovinaté ťapkání naučnou stezkou v údolí Plakánek. Sluníčko už ukazovalo svou sílu, spočinuli jsme u studánky ve stínu pod vysokými skalami a čtyřnohé turistky zbaštily každá svůj příděl dlabance.
Studánka nám později posloužila; při návratu od Šrámkovy věže předvedly Lara s Abynkou názorně, jak snadno vzniká retrívr „zlatý-polomáčený“.
Říčka Klenice vytváří v údolí mokřady a bahýnko, no štěkněte, co může být lepšího, než se pěkně „namazat“ !
Před návratem do Příhrazských skal jsme si prohlédli ještě Pekařovu bránu, nejkratší vysekaný skalní tunel v naší zemi, v blízkosti přírodní rezervace Podtrosecká údolí.
Cindy navečer spokojeně spinkala v apartmánu, zatímco páníček s kamarádkou vzali Abynku a Laru na průzkum Zlaté stezky východně od penzionu, až ke zřícenině Staré Hrady u Příhraz, na úzké skalní ostrožně.
Pokaždé se z Českého ráje po dálnici okolo vracíme domů, dosud však pejsa do Brandejsa tlapkou nevkročil. Proslídili jsme zámeckou zahradu až k balustrádě, jediné pozdně renesanční dochované stavbě z dob císaře Rudolfa II. Na travnatém prostranství se retrívřice vydováděly s dvěma pejsky kavalíry.
Od kryté chodby Rudolfinka, na dvou pilířích překlenující příkop a sloužící dříve jako průchod z paláce do zahrad, jsme se vydali zpět před zámek. Sousední, menší zahrada Na Valech není pejskům přístupná, chovají tu pávy a slepičky, nácvik klidu zvěří se tedy tentokrát nekonal.
Nakoukli jsme na nádvoří čtyřkřídlého zámku, s fasádami zdobenými figurálními sgrafity inspirovanými lovem. Před dlouhou cestou na jih ještě odpočinek u fontány a hurá domů.
