Římovská křížová cesta
První únorovou neděli jsme se vypravili autíčkem směrem na jih, do poutního místa zvaného Římov. 
Cindynka hlídala doma, průzkum křížové cesty vedoucí po pláních, lesem, po břehu řeky Malše a částí Římova, tak čekal na Verunku s Ájinkou.
Ještě po cestě nás provázelo sluníčko, ale jakmile jsme vyšli po polní cestě k prvním kapličkám, už se po nebi proháněly mraky. 
U Stádní brány se Ája s Verunkou nechaly krásně vyfotit. 
Pokračovali jsme úvozem mezi vzrostlými borovicemi, až ke čtvrtému zastavení zvanému Pustá ves. Verunka chvilku čmuchala u mříže a pak si vyběhla na pole a hledala myšky.
Značená stezka nás zavedla do lesa, do údolí Římovského potoka. Nad potokem se tyčí Olivetská hora. Holky vyběhly na vrchol a stanuly u další kapličky.
Úzkou pěšinou jsme ťapkali dál, k chatové osadě Horačka na severním okraji Římova. V lese tichoučko.. vtom najednou před námi srnka! A druhá! 
Přeběhly jen několik metrů před námi a dál po svahu dolů k potoku. Ája i Verunka zůstaly páníčkovi u nohy. obě ve střehu, ouška nastražená.
A další zvířátka jsme viděli hned za chvilku; na zahrádce u jedné chatky kdákalo několik slepiček. 
To je vždy něco pro Ájinku, pozorně zkoukla situaci a usoudila, že všechny slípky běhají jak mají a není třeba žádnou poponášet za krk.
Přeběhli jsme hlavní silnici, prohlédli si historický kamenný most přes Malši a už byly na dohled další významná místa křížové cesty. Jdeme kolem Vodní brány a jakoby to Verunka z názvu vytušila, blížili jsme se i řece Malši. Páníček myslel, že je na koupání docela chladno, až mrazivo. Náš vodník-potapěč Verunka 
to stejně nevydržela a zaběhla si do řeky zchladit bříško. Možná ji silný proud nakonec odradil od plavání na opačný břeh...
Z římovské lokality U Mlýna jsme pokračovali uličkou mezi domy, po chodníku na hlavní silnici, průchodem pod Popravní bránou až k posledním zastavením křížové cesty.
Ája a Verunka u 12. zastavení zvaného Šimon Cyrénský
Fotky z procházky vyčmucháte v albu.
Tak zase příště, ve větším psím počtu... 