27. - 30.4.2018
Toulovcovy Maštale
zámek Nové Hrady, pískovcová obydlí ve Zderazi
Retřívřice i páníčci v dobré kondici, a tak hurá za dalším poznáním. Tentokrát se hodily silné paciny, putování ve skalách bývá náročnější.
Cílem naší dlouhé páteční cesty byla obec Bor u Skutče, ležící v chrudimském okrese, v členitém terénu skutečské pahorkatiny, obklopena přírodní rezervací Toulovcovy maštale; v hlubokých lesích ukrytá skalní města s labyrinty a několik divokých říčných údolí. I když, Cindynka je určitě divočejší než horský potůček..
Ubytovaní páník domluvil v rodinném domku s obrovskou zahradou, plnou rozkvetlých květin a stromů, v zadní části s altánkem pro grilování. Mňam, tam by se Verunka zabydlela.
Sotva přijedeme, za vraty nás vítá chlupatý hlídač-mazel jménem Andy. A ne ledajaký, jak se štěká, „zlaťáků není nikdo dost“.
Prý příliš nedovádí, stačila však trocha lákání od veselého psa Cindynky a vida - hra na honěnou byla na světě.
Sobota ráno, výživná snídaně pro páníky, pejskové plné misky granulek a jde se do skal!
Zelená turistická stezka začíná u obecního úřadu. Po odbočce na lesní pěšinu jsme v pohodovém psím turistickém tempu doťapkali k Petrovně, nejvyšší pískovcové věži skalní oblasti Maštale.
Pod téměř 15m vysokým balvanem vede pěšina strmě dolů, přes kořeny vzrostlých borovic, až do údolí s potůčkem Voletín; v letním počasí ideálním pro první dopolední předvedení bahenních retrívrů. Verunka v této disciplíně vyniká.
Po náročném stoupání pod skalním útvarem Tribuna, přes rozcestí Za Borky, pokračujeme do druhého hlubokého údolí s protékající říčkou Novohradkou.
A už se před námi tyčí skalní masiv s Hrnčířovou skálou; hlavní část skalního bludiště, v němž kdysi svůj lup, koně a dobytek ukrýval loupeživý rytíř Toulovec.
Na vyhlídku se vyšplhal jen 
páník, správný retrívr hlídač se uvelebí u skalní průrvy a každého, kdo nepodrbá za ouškem nebo nepotřese packou, nepustí dál.
Nedaleko Oslí chodby si s námi Cindynka zahrála na schovávanou. Kuk na pejska!
Před druhou částí skalního bludiště, zvanou Městské Maštale, provedla mazaná Verunka taktický manévr. K rozcestí v údolí pod skalním útvarem Kostelíček ťapkala po strmější pěšince, kousek od páníka. Jakmile se naskytla příležitost, namířila si to rovnou do bahenní, téměř rašelinné lázně! Tééda, tak černý „podvozek“ jsme tu dlouho neměli..
Pod vysokou skálou s příznačným názvem Hrad nás pomalu ale jistě doháněl hlad.
A takový přinašeč s prázdným bříškem, to nevěští nic dobrého.. Vydali jsme se tedy po žluté turistické trase do nedalekých Vranic. Zůstávala otázka, jak s naším „čuníkem“ Verunkou půjdeme na oběd..
Jelikož Voletínská studánka na půli cesty k vodácké hospůdce Na Verandě u Toulovce zrovna dostatkem vody nepřekypovala, nezbylo páníčkovi než zvolit „plán rybník“. Ája a Cindy pokračovaly se zbytkem výpravy vstříc vepřovým žebírkům a Verunka s páníkem asi půl kilometru na opačnou stranu, k uprostřed lesa ukrytému Panskému rybníku; báječný nápad, travnatý okraj a hluboká voda, Verunka si zaplavala kolečko a na břeh vylezl zcela výstavní pes.
Patřičně nasyceni, čekala nás zpáteční túra do Boru, po levém břehu potoku Voletín.
Než vykouknete z lesa, čeká vás závěrečné převýšení, a to je oříšek i pro otrlejší psy-horaly; silný pohon čtyř tlapek je nezbytný. Objevíte přitom zajímavou Dudychovu jeskyni; úzkou, upravenou průrvu mezi skalami.
Unaveni po báječném dni ve skalním labyrintu, zbytek odpoledne se relaxovalo na zahradě. Páníčka však čekala ještě jedna výzva; psí kamarád Andy měl opravdu zarostlý kožíšek, a tak aby lépe přestál přicházející horké letní měsíce, majitelka s nadšením souhlasila s nabídkou hafíka „prakticky“ zastřihnout.To bylo chlupů…
V neděli ráno rovnou na zámek, a ne ledajaký; Štěkněte, kamarádi, kdo z vás čmuchal v parku u Versailles? No, držme se při zemi jako čumáček Cindynky na stopě srstnaté. Rokokový zámek z 18.st. v Nových Hradech bývá často označován jako „České Versailles“.
Vydáte-li se podle mapky, ťápne psí tlapka nejprve do Rozária, následovaného Italskou zahradou, jejíž dominantou, kromě pestrobarevnou flórou posetých skalek a plastik z pískovce, je především svahová vodní kaskáda.
Na zahradu plynule navazuje Anglický park se zalesněným vrcholkem, k němuž se klikatí pískovcová křížová cesta. V dávných dobách se právě zde tyčil původní hrad.
Pod vedením Verunky ťapkáme okolo kopce až k farmě s výběhem jelenů. Ájinka hned ouška ve střehu - jůů, konečně pořádné, veliké zvíře! V dálce jsme pozorovali stádo s mnoha kusy, v horku však určitě moc pohybu nevyvíjelo.
Škoda, že si pejskové nemohou proběhnout Zelený labyrint z vzrostlých tůjí. 
Jestli to nebude tím, že třeba Cindynka, kdyby se ztratila, vezme to nejkratší cestou skrz větve rovnou za páníkem. Taková Veru, to je jiný kalibr, v případě nenalezení správné směru, projeví se v ní retrívr-hlásič; štěká a štěká, ať ji páník běží hledat. 
Pobyt bez dobývání rozhledny, vrrr, to přece nejde! Po výživném obědě čekala nás Terezka, jižně pod městem Proseč. Z trojice rozhleden v okolí skalního areálu Maštale je tato tou nejvyšší. Nebýt zrovna roční období, v němž současně rozkvetly borovice i smrky, z plošiny ve výšce 25m bychom dohlédli nejen do Žďárských vrchů, nýbrž třeba až k Jeseníkům či Krkonoším. Ovšem přes doslova žlutý horizont...
A pokud vás láká podzemí, určitě nakouknětě do unikátních pískovcových sklepů v obci Zderaz. Ještě v 19.st. sloužily k bydlení i uskladňování potravin. Ale to je opravdu dávno, kdyby tu ještě dnes něco zavonělo, Verunka by neomylně dlabanec dohledala. Původně existovalo až ke 40 skalním místnostem, dnes je přístupných jen pár..
Po cestě domů zastavili jsme ještě v obci Žumberk, nedaleko Chrudimi. Proběhnete alejí pod barokním kostelem Všech Svatých se zvonicí a co by aportem dohodil, ocitnete se u zříceniny hradu z konce 13.st. Částečně dochované je obvodové zdivo paláce a hradeb, tu a tam zbytek sgrafitové výzdoby.
Báječný víkend plný putování, čmuchání a občasného koupání. Už se těšíme, kam naše tlapky páník zavede příště. Že by opět do skal?