Vranov nad Dyjí a okolí
Po brzkém ranním pátečním venčení jsme si ještě hodinku přispali. 
Venku mezitím pomalu vykouklo sluníčko. A tak hurá poprvé do přírody! Po modré turistické stezce jsme doťapkali až k Vranovskému zámku. I pro čtyřnohé to byl náročný výstup, jde se pořád do kopečka.
Zámek je v zimním období zavřený, tak jsme alespoň nakoukli skrz velikou bránu. Nato jsme se vypravili po naučné stezce Vranovským lesoparkem.
Ájinka větřila spoustu pachů a páníček měl co dělat, aby ji udržel na cestě a nerozběhla se lesem dolů ze stráně. Po chvíli jsme přišli k prvnímu zajímavému místu, vyhlídce Tanečnice.
Od vyhlídky to není daleko ke kapli Panny Marie Ochranitelky. Nejprve se však musí zdolat dřevěný most, na který se jako první odvážila Verunka a hned za ní i Cindy a Ája. U kaple jsme si dali první svačinku. 
Stezka nás zavedla až na velikou louku, kde se na protější straně u lesa vyjímal veliký dřevěný krmelec. To bylo něco pro Verunku; 
páníček najednou nebyl vůbec důležitý a ťapkala na průzkum přichystaných dobrot. Od krmelce se kupodivu nechala včas odvolat a aniž by si nesla obvyklou čtvrtku chleba, přiběhla si pro zaslouženou pochvalu. 
V lese jsme pak objevili pohraniční bunkr Studánka. Dovnitř se nakouknout nedá, ale na pohled je pevnost v dobře udržovaném stavu.
Po sestupu kluzkou lesní cestou, do Felicina údolí, jsme přišli až k Felicině studánce s pramenem. Verunku hodně zajímal v údolí protékající potůček a také do něj jednou zaběhla zchladit packy. 
Odpoledne jsme se vydali do centra Vranova. Páníček vymyslel výstup k Mniszkovu křízi, odkud je parádní vyhlídka na zámek, protékající řeku Dyji a v dálce lze spatřit i obelisk u Ledových slují.
V sobotu ráno páníček „odmrazil“ autíčko a vyrazili jsme do Lukova, městyse na samém okraji národního parku Podyjí a také výchozího bodu ke zřícenině Nový Hrádek, na skále nad meandry řeky Dyje. Zřícenina není mimo sézonu přístupná, ale to nám nevadilo, i tak jsme si k ní dali hezkou procházku. Cindynka každou chvilku proháněla svou mamku Áju, až páníček občas musel divoké štěně vzít na vodítko. 
K Novému Hrádku jsou to asi 3 kilometry pěšky, stezka je dobře značená. Také nám pěkně vyhládlo, a tak u zříceniny přišlo vhod posilnění. Mezi stromy jsme prohlédli na protější břeh řeky Dyje, kde už je rakouské území. A před ťapkáním zpátky do kopce jedna společná retrívří fotečka na mostu k hradu.
Cindynka byla plná energie i po návratu do Lukova; v ohradě se procházeli tři koníci, a jak se k nám přiblížili, spustilo štěně hlasitý štěkot.
Odpoledne jsme jen kousek nad Vranov, do obce Onšov. Prochází tudy naučná stezka, která zvídavé turisty zavede na skalnatý výběžek přímo nad Vranovskou přehradou.
Na výběžku se tyčí mohutný Claryho kříž. Verunka čmuchala a chtěla prozkoumávat samý okraj skály. Ale je to zkušený pes-turista, páníček se nemusel tolik bát.
Sluníčko bylo ještě docela vysoko, vydali jsme se dál po modré značce, která vede až k zavěšené lávce nad okrajem Vranovské přehrady. Za lávkou se nachází v létě oblíbená rozlehlá písečná pláž.
Páníček nafotil i prosluněnou zátoku s chatkami a čekal nás zpáteční výstup na skalnatý kopec. S přestávkami ho vyběhla i Cindynka, i páníček.
Nedělní dopolední procházka byla zřejmě nejdelší. 
Dojeli jsme do Mašovic u Znojma a vydali se pěšky opět do národního parku Podyjí. Cílem byla vyhlídka nad řekou Dyjí zvaná Králův stolec. Stezka vede k Andělskému mlýnu, dále podél Mašovického potoka. Zamrzlý vodní tok občas nabídl páníčkovi hezký motiv k focení.
Ke Královu stolci jsme přicházeli, když mezi stromy prosvítalo sluníčko. Potom se však přihnal šedý mrak a trochu nám pokazil vyhlídku na řeku Dyji a zalesněné kopce na obou březích.
Aileenka dostala za úkol vyčmuchat cestičku do Kočičího údolí. Stačil povel „kočička“ a během pár minut jsme byli u rozcestníku. S Verunkou a Cindynkou vše pečlivě očmuchaly, no co kdyby se tu opravdu kočička schovávala.
Z Kočičího údolí jsme zamířili na nedalekou vyhlídku Dlouhá řeka. Na obzoru nad Dyjí je odtud vidět celé město Znojmo. A pak už páníček s mapou v ruce navigoval kudy z lesa ven.
Odpoledne už jsme všichni byli tolik unavení, že se konala jen krátká procházka, pod Vranovský zámek, na Hallamasskovu vyhlídku. Odtud je celý Vranov vidět jako na dlani no mrkněte..
V noci na pondělí napadlo na jižní Moravě spoustu sněhu. Na cestu domů to nebylo úplně nejlepší, i tak jsme vyjeli směrem do Znojma, protože páníček toužil prohlédnout si Podyjí také z rakouské strany a zejména navštívit městečko Hardegg, na které jsme před dvěma lety koukali ze skalní vyhlídky na české straně nad řekou Dyjí.
Cestou z Hardeggu domů jsme se krátce zastavili ještě v Riegersburgu, kde se nachází krásný zámek.
A ještě před hraničním přechodem u Vratěnína byla báječná příležitost, aby se retrívřice vyběhaly na zasněžených pláních. Při dovádění se podařilo páníčkovi zachytit i pověstné „psí klubko“.
A to je z našeho zimního putování v Podyjí vše, pac a haf haf