12. - 16. 8. 2019
Jižní Morava 2019
Mikulčice, Milotice, kolonáda Reistna, plavba po Nových Mlýnech, kaple sv.Huberta, zámecký park Lednice
Po roce opět do kraje zaslíbeného!
V pondělí dopoledne vyrážíme po známé trase směrem na Znojmo, s tradiční obědovou zastávkou v Moravském sklípku v Šatově, s plnými bříšky okolo vodního mlýna ve Slupi, silnicí pod arkádami jaroslavického zámku, skrz obec Březí, za níž jako na dlani vyloupne pohled na Děvín, Stolovou horu, přírodní park Turold a pod ním ležící Mikulov se Svatým kopečkem.
Naším základním psím táborem se na týden staly Bílé domky; přízemní domeček na západním okraji obce Lednice. Obvykle chvilku trvá, než retrívřice přijmou ubytování za své, avšak tentokrát se hned spokojeně uvelebily na zastřešené terase před vchodem a odpočívaly po náročné cestě.
Rozsáhlý Lednicko-valtický areál plný lesů, rybníčků a mnoha zámečků z dob Lichtenštejnů, již retrívří čumáčci proslídili křížem krážem, a tak jsme hned první výletní den podnikli průzkumnou výpravu dál, až k Hodonínu.
Každé neznámé místo vyžaduje nejprve pečlivý geologický průzkum. Specialistou je Cindynka; neřeší projekční činnost a hurá rovnou do výkopu!
V přírodním parku Mikulčický luh, jehož západní okraj je tvořen meandry hraniční řeky Moravy (na levém břehu už pejskové štěkají "po slovensky"), nachází se archeologické naleziště s pozůstatky slovanského opevnění. Škoda, že Cindynka svůj talent nemohla uplatnit, i když je místní centrum plné historických vykopávek, určitě by objevila nejeden další předmět z doby Velké Moravy.
Proťapkali jsme část Akropole; mezi odkrytými základy baziliky, knížecího paláce a několika kostelů. Značená trasa vede až k rákosím zarostlému jezírku. Retrívřice tu zavětřily možnou přítomnost vodního ptactva. Ájinku si mezitím osedlal luční koník a svezl se kousek cesty v jejím kožíšku.
Vystoupáte-li na vrchol železné rozhledny u muzea, součásti návštěvnického centra, lze spatřit nejen celý areál, ale v dálce i část námi nedávno proťapkaných Chřibů. To si páníček nenechal ujít, hafinky zatím odpočinuly s taťkou a mamkou u sousoší věrozvěstů Cyrila a Metoděje.
Blízko členité chřibské vrchoviny nachází se obec Milotice. Poobědvali jsme v hostinci U Draka a čekal nás doslova pohádkový barokní zámek, vzniklý z původní gotické tvrze. Obklopeni nespočetnými keři růží, upravenými živými ploty, objeví bystří turisté v rozsáhlé francouzské zahradě také sochařskou výzdobu, či habrové loubí. Natáčela se tu mimo jiné známá pohádka Za humny je drak; Ájinka místo draka vyčmuchala pipinky ve výběhu s dřevěným kurníkem. A Cindynka hned vedle, skrz plaňkový plot, pozorovala hejno hus na břehu malého rybníčku, na němž plavala i kačena!
Zajímavým zpestřením návštěvy je pro dvounohé turisty možnost vypůjčení si dobových šatů na prohlídku či do parku; a tak při společném retrívřím focení před majestátním zámkem prošlo okolo nás hned několik malých princezen či dvorních dam. Verunka si dopřála sólo portrét s páníčkem u fontánky.
Středeční ráno - po vydatné snídani jsme se vypravili k nejvyššímu kopci lednicko-valtického areálu, zvanému Chrastiny, pod nímž se nachází vyhlídková kolonáda, inspirovaná vídeňským Schönbrunnem, Reistna. Vyhlídku z ochozu na Pálavu jsme letos vynechali, tlapky chlupatých přinašečů se rozběhly směrem ke státní hranici, po NS Bosou nohou.
Trasa má celkem asi 5 km, s ohledem na nejstaršího člena psí výpravy jsme naťapkali méně. Velmi zajímavým je zastavení u tzv. Brány druidů; dokola osázených 21 stromů představuje části roku s rozdílnými vlastnostmi, podle stromu svého narození může i každý pesan odvodit svůj charakter - např. Cindy, vodní živel a myšilov!
Na dalším zastavení, Vyhlídce do tří zemí, vyzkoušel bosý páníček chůzi po klikaté, písečné zmiji. Okruh nás zavedl zpět ke kolonádě, přes vinice spatříte Valtice s barokní zámeckou dominantou a věže kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Odpoledne zavelel psí námořník Verunka k plavbě - namísto Staré Dyje letos větší lodí Pampeliškou z přístavu v Dolních Věstonicích na Novomlýnskou nádrž. Krátce po nalodění zabrala Verunka strategické místo na přídi pod lavičkou. Brzy spokojeně podřimovala a nerozhodil ji ani občas silnější vítr na palubě.
Cindy i přes občasný neklid plavbu zvládla, jen Ájince se na Pampelišce nelíbilo, při odražení od břehu ji vyplašil podivný zvuk z podpalubí a raději zůstávala celou dobu ve střehu..
Poprvé z lodi jsme spatřili nejvyšší body Pavlovských vrchů, zříceninu Děvičky a vrchol Děvín se zalesněným podhůřím a hustými vinohrady, pokrývajícími stráně od archeoparku až po naučnou stezku k hradu. Při obrátce v přístavišti Pavlov Verunka zpozorněla; je to dobrý, nevystupujeme, netřeba hlásit, páníčku!
Znovu vyplula Pampeliška na širou vodu, přiblížili jsme se na dohled obce Strachotín a pak okolo mrtvých stromů, na nichž v hejnech usedali rackové, zpátky do Dolních Věstonic, proslulých nalezením Venuše.
Novogotická kaple Sv.Huberta v Bořím lese, severovýchodně od Valtic, je další zajímavou, pro pejsky seniory však hůře dostupnou památkou. Naše psí babička Verunka se na čtvrteční ráno dobře vyspala, posnídala a mohli jsme vyrazit na túru. Abychom překvapili patrona lovců a myslivců, rozdělili jsme retrívřice na dvě skupiny a hurá ke kapli ze dvou směrů;
Zatímco Verunka s Ájou, mamkou a taťkou se rozběhli Širokou alejí a Jezdeckou cestou, Cindy s páníčkem prozkoumali dlouhatánskou pěšinu od rybníka Rendezvous až k červené cyklostezce. Nejmladší jedinec tak dobyl trojbokou stavbu s lomenými oblouky a chrliči v podobě psa od severu. Mimochodem, čmuchala u Huberta poprvé, při našich prvních lednicko-valtických toulkách byla ještě "na houbách".
Při společném návratu k rybníku Rendezvous se Cindy s páníčkem ještě proběhli ke stejnojmennému empírovému zámečku, zasvěcenému bohyni lovu Dianě. Získat turistické razítko nebylo snadné, vrčením a štěkotem nás v interiéru přivítal hlídací mini-pes.
Pro doplnění energie jsme se usadili na zahrádce valtické restaurace Amalia. Uťapkané retrívřice málem prospaly i oblíbený kousek brambůrku pro hodného psa..
Odpolední dobývání Janova hradu probíhalo bez čtyřnohých nájezdníků, odpočívajících na terase našeho domečku v Lednici. Umělou zříceninu z 19.stol., tvořenou nárožními věžemi, propojenými ochozy prvního patra, páníčci dosud nenavštívili. Prohlídka s poutavým výkladem byla velmi zajímavá. A tak, doufejme příští léto, čeká nás zámecký okruh renesančními Valticemi.
Slunečný den jsme zakončili u Apollonova chrámu; 
odměnou za výstup na vyhlídkovou terasu je vám malebný pohled přes třpytivou hladinu Mlýnského rybníka, s lázeňskou kolonádou jako na dlani, věží Minaretu v zámeckém parku a na západním obzoru tyčíčími se Pavlovskými vrchy a Svatým kopečkem.
Na pátek zůstala nám nejoblíbenější lednická procházka; po písčitém nádvoří před farním kostelem Sv. Jakuba Staršího, okolo zámeckého skleníku, s očmucháním kamenných lvů, až do míst, kde rozkvetlá francouzská zahrada přechází v anglický park.Letos poprvé vznikly báječné fotky páníčka s Verunkou, Ájou i Cindynkou.
